SMYSLOVÉ ORGÁNY

Živočicha s okolím spojují smyslová ústrojí (receptory). Rozlišujeme exteroreceptory a interoreceptory. K nejpůvodnějším smyslovým orgánům patří ty, které vnímají mechanické podněty. Bezobratlí mají hmatové brvy rozptýleny po celém povrchu těla. U vodních bezobratlých a u hmyzu plní funkci proudového čidla. Vjemy o chemických vlastnostech prostředí dodávají chemoreceptory. Medúzy a korýši mají vyvinuto i ústrojí pro vnímání polohy. V holeních předních noh kobylek se nacházejí tympanální ústroje se sluchovou funkcí. Světlo zachycují čidla zraková. Prvoci mají světločivou skvrnku (stigma). Z mnohobuněčných mají vnímání světla na nejnižší úrovni (světlo - tma) kroužkovci (vnímají v pokožce rozptýlenými buňkami - faosomy).

Se stupněm vývojové dokonalosti dochází k zanořování sítnice. Rozlišujeme pak ploché oči medúz, miskovité oči ploštěnek, pohárovité oči měkkýšů a nejdokonalejší - komorové oči hlavonožců (mají již schopnost zaostřování obrazu na sítnici). Členovci mají své složené oči dokonale uzpůsobeny k vnímání směru dopadajícího světla.

Velmi dokonalé je komorové oko obratlovců. U nižších obratlovců se zaostřování provádí posunem čočky k sílnici. U vyšších obratlovců dochází k zaostřovaní změnou tvaru (akomodací) čočky. Barevné vidění bylo prokázáno již na úrovni kostnatých ryb a obojživelníků, u řady plazů, většiny savců a u všech ptačích druhů, pro než je zrak nejdůležitějším ze smyslů. Z ontogenetického hlediska je oko orgán smíšeného původu: rohovka a čočka vzniká z ektodermu, sítnice je vychlípeninou mezimozku a ostatní části oka mají původ mezodermální.

Oči jsou chráněny víčky. Obojživelníci, plazi a ptáci mají navíc vyvinuto třetí víčko - mžurku, která leží nejblíže rohovce a zatahuje se z vnitřního k vnějšímu koutku oka.

Sídlem ústrojí sluchu a rovnováhy je vnitřní ucho. Je tvořeno blanitým labyrintem a třemi polokruhovitými chodbami. Ontogeneticky i funkčně je blízké proudovému orgánu, z něhož pravděpodobně vzniklo. Je vytvořeno u všech obratlovců a během fylogenetického vývoje se výrazně zdokonaluje. U vyšších obratlovců je jedním z nejvýznamnějších smyslů. Původnější funkcí je vnímání polohy a pohybu. Sluchová funkce je odvozenější. Obojživelníci, plazi a ptáci mají střední ucho, v němž je vyvinuta pouze jediná sluchová kůstka, savci mají sluchové kůstky tři. Střední ucho je propojeno s přední částí hltanu Eustachovou trubicí. Vnější ucho je vytvořeno jen u ptáků a savců (kteří mají navíc vyvinut ušní boltec).

Nejstarobylejším smyslovým ústrojím je orgán čichový. Molekuly látek vnímaných čichem jsou u vodních obratlovců přenášeny proudem vody, u suchozemských obratlovců proudem vzduchu. Čichový orgán je u obratlovců jedním z vůdčích smyslů s mimořádným významem pro jejich chování i ekologii (umožňuje vyhledávání potravy, vyhledávání sexuálního partnera atp.).

Zcela zvláštním ústrojím vnímajícím chemické podněty je Jacobsonův orgán šupinatých plazů (druhotně chybí želvám, krokodýlům, ptákům a některým savcům). Je tvořen slepými kapsami s čichovou sliznicí, které se otevírají do nosní nebo ústní dutiny. Hlavním smyslovým ústrojím původně vodních obratlovců a larev obojživelníků je proudový orgán (postranní čára - linea lateralis), tvořený smyslovými buňkami (neuromasty), vnořenými do mělkých brázd na povrchu těla, příp. vnořenými pod kůži a kanálky spojenými s povrchem těla. Umožňuje orientaci živočicha v kalné vodě a za tmy.