V Rakousku vládne po smrti Františka I. slabomyslný císař Ferdinand V. Dobrotivý, Vídeňany nelichotivě nazýván „chudáček blbeček Ferdáček.“ Hlavní osobou politiky je ovšem kancléř kníže Metternich, který prosazuje politiku neměnnosti a nepřipouští změnu v absolutistickém systému řízení země. Pod vlivem revolučního roku 1848 se v českých zemích objevuje první politická aktivita okolo března 1848. Český národ formuje své požadavky (rovnoprávnost češtiny, ...). Stalo se tak na sjedu ve Svatováclavských lázních na Novém Městě. Tento sjezd svolali radikálové, ale požadavky zformulovali liberálové. Vytvořili petici a delegace s ní odjíždí do Vídně, aby jí předali císaři. Mezitím 13. března ve Vídni propuká velmi divoké povstání. Vídeňané požadují občanské svobody, odstranění kancléře Metternicha. Císař doopravdy kancléře odvolal a přislíbil ústavu.
Češi jako odpověď na petici dostali tzv. kabinetní list
s tím, že není třeba řešit jejich požadavky zvlášť, protože se tato témata budou
řešit v nové ústavě. Ústava je přijata 25.4.1848, ale není sestavena sněmem,
nýbrž se jedná o ústavu oktrojovanou – sestavenou panovníkem, která nepřináší
žádné svobody. Příslib změn znamenal radikalizaci a politizaci společnosti. Jsou
zakládány spolky a národní gardy, které se ozbrojují. V sousedním Německu
probíhá příprava voleb na sněm do Franfurktu. Koncepce, se kterou se původně
počítalo, byla velkoněmecká, proto byl na sněm pozván i František Palacký, který
však pozvání odmítl.Čeští němci však zájem o účast na franfurktském sněmu měli.
Palacký prosazuje zachování Rakouska. Vznikají dvě koncepce:
PANGERMANISMUS = sjednocení všech němců do jednoho státu, na kterém mají zájem
čeští němci ;
AUSTOSLAVISMUS = který prosazuje politickou koncepci
federativního Rakouska (federativní mnohonárodnostní stát), na kterém mají zájem
češi. Slovanů je v Rakousku mnohem více než němců (Češi, Slováci, Srbové,
Slovinci) a tím pádem by měli ve federativním Rakousku vedoucí roli. Češi jsou
v té době ekonomicky i politicky nejvyspělejší slovanský národ a stali by se
vůdci.
Původní cíl revoluce, a to odstranění absolutismu se začíná ztrácet a štěpit.
V květnu dochází k dalšímu povstání ve Vídni, které je potlačeno generálem
Windischgrätzem. Na červen roku 1848 je do Prahy svolán Slovanský sněm, ve
kterého se mají účastnit všechny slovanské národy v monarchii. Než se však stačí
naplno rozběhnout, dochází v Praze k takzvanému Svatodušnímu povstání, které
bylo počato při mši na Koňském trhu. Dochází k prvnímu střetu s vojskem, střelbě
a lidé začínají spontánně stavět v ulicích barikády. V povstání mají hlavní
slovo radikálové, kteří dokonce zajali místodržícího hraběte Lva Thona. Generál
Windischgrätz Prahu obklíčil (na pomoc povstalcům se nedostaly posily z venkova)
a povstání do týdne zlikvidoval. V Praze je vyhlášen výjimečný stav a Slovanský
sněm je rozpuštěn.
V monarchii jsou vypsány volby do říšského sněmu, který měl vypracovat a přijmout novou, neoktrojovanou ústavu. Tento sněm zasedal ve Vídní a tam stihl pouze zrušit robotu a poddanství (31.8.), když byl přerušen revolucí v Uhrách a novou (říjnovou) revolucí ve Vídni. Sněm byl přesídlen do Kroměříže, kde jednání pokračují. Z českých politiků se na sněmu uplatnil především zeť Františka Palackého – F.L. Rieger. Jednání se vlečou, jsou zkomplikována abdikací Ferdinanda V. Na trůn usedl Ferdinandův synovec František Josef I., který byl tvrdým zastáncem konzervativizmu. Ten připravuje vlastní koncepci oktrojované ústavy. V březnu 1849 rozpouští sněm a vyhlašuje svou ústavu, což vlastně znamená obnovení absolutismu. Tím také dochází k definitivní porážce cílů revoluce – odstranění absolutismu a vítězství konservatismu. Ponecháno bylo pouze zrušení roboty. Odhalení tzv. májového spiknutí, které vlastně nebylo, vede k pronásledování radikálů (Borovský, Frič) a k odmlce liberálů. Absolutismus byl naplno obnoven v roce 1851, kdy byla zrušena i ona oktrojovaná ústava. Následující období je označováno jako období Bachovského absolutismu, podle ministra Bacha. Revoluce byla postupně poražena.