Vznik Československa

Když Rakušané 27.10 v Andrassyho nótě vyjádřili ochotu kapitulovat, začal v Česku Národní výbor samovolně přebírat moc, pod dojmem že Rakousko-Uhersko kapituluje. Vyhlásil samostatný stát. Stát proto, že ještě nebylo známo jaký typ zřízení Československo bude. Státní formu projednával Národní výbor a Národní shromáždění (dřívější Československé národní shromáždění?) na jednáních v Ženevě. 14.11 byla vyhlášena republika a v jejím čele stanul Tomáš Garrigue Masaryk. Předtím ještě slovenští politici 30.10 v Martině podepsali Martinskou deklaraci, v níž vyhlásili připojení k novému Československému státu.

Československo vzniká postupně vydělováním (oddělováním) od Rakouska. Aby v zemi nebyl zmatek, platí pořád rakouské zákony, dokud nebudou platit nové. Aby stát existoval, potřebuje 4 základní věci: -svrchovanost
-obyvatelstvo
-státní aparát
-hranice a území

Svrchovanost Československo získalo jak 18.10 vyhlášením nezávislosti ve Washingtonu, tak 28.10, kdy vznikl samostatný český stát. Obyvatelstvo měl. Zbývalo vytvořit státní aparát a hranice území. Národní výbor byl jediným byl jediným fungujícím a zákonně zvoleným aparátem v zemi (jednalo se o poslance zvolené v posledních volbách v R-U). Z jeho komisí tedy začala vznikat ministerstva a vláda. Vzniklo z něj také Národní shromáždění, a to tak, že politické strany v Národním výboru zvýšily počet zástupců 6x a přibylo 40 zástupců pro Slovensko. Pracovali na zákonech a na ústavě, která byla přijata v roce 1920. Na různých místech země vznikaly také národní výbory, které byly podřízeny hlavnímu. Chybělo už jen dotvořit hranice.

Hranice českých zemí byly historicky dané, problém bylo ale utvořit hranice pro Slovensko, které nebyly nikdy v historii utvořené. K tomu se přidal 29.10 1918 protest německé menšiny, která vytvořila na českém území 4 německé provincie, které vytvořili svou vlastní vládu v Liberci a požadovaly připojení k Rakousku. Toto narušení integrity (celistvosti) nově vznikajícího státu bylo nutno vyřešit. Národní výbor povolal všechny schopné muže (sokolové, čeští vojáci bývalého R-U, legionáři ze západních zemí,...) a vytáhl proti nim. Německá vláda z Liberce uprchla a pohraničí bylo vojensky obsazeno.

Obdobný problém vyvstal na Těšínsku, kde žila polská menšina. Na toto území si dělala nárok také Polská republika, která rovněž v té době vnikala a když vyhlašovala volby do svého parlamentu (Sejmu), vyhlásila je i na Těšínsku. To nemohla česká vláda dovolit, protože na území se nacházejí zásoby černého uhlí a vede přes něj jediné spojení do východní části – bohumínsko – košická dráha. V lednu 1919 polská vojska obsadila Těšínsko a následovala asi týden dlouhá česko-polská válka. Po ni byla vytvořena mezi oběmi státy demarkační (rozdělující) linie = umělá hranice. Těšín vystupoval jako svobodné město. V roce 1920 byla na základě Versaillské konference vytvořena pevná hranice, která platí dodnes a Těšín byl rozdělen na dvě části – polskou a českou.

Na Slovensku byl problém s hranicemi také, na území jižního Slovenska si dělali nárok Maďaři. Národní shromáždění opět vysílá vojáky, aby Maďary vytlačili a je vytvořena prozatímní hranice - demarkační linie. K novému Československému státu je připojena i Podkarpatská Rus, to jako strategické území, aby Československo získalo kontakt se spojenci – např. Rumunskem. Rusíni (obyvatelé Podkarpatské Rusi) souhlasili s připojením k Československu, když dostanou autonomii. Tu však nedostali.

Československo se postupně dotvářelo v letech 1919 – 1920 a bylo mnohonárodnostní stát.